Nastavení aplikačního serveru

Určuje logický název serveru. Název serveru musí být v rámci uzlu jedinečný. V případě více uzlů v klastru však mohou existovat různé servery se stejným názvem, pokud jsou dvojice tvořené serverem a uzlem jedinečné. Hodnotu uvedenou v tomto poli nelze změnit.

Například je ve stejném klastru povolen server s názvem server1 v uzlu nazvaném node1 se serverem s názvem server1 v uzlu s názvem node2. Ve stejném uzlu však nesmí existovat dva servery s názvem server1. Produkt používá název serveru pro administrativní akce, jako je například odkazování serveru při skriptování.

U platformy z/OS je tento název někdy označován jako dlouhý název.

Předcházení potížím: Pokud používáte kruh GRS (Global Resource Serialization) k připojení jednoho nebo více prostředí monoplex k prostředí sysplex, název buňky libovolného serveru spuštěného v některém z prostředí monoplex musí být v rámci celého prostředí GRS jedinečný. Tento požadavek znamená, že pro název buňky serveru spuštěného v některém z prostředí monoplex musí platit následující:

• Musí se lišit od názvu buňky libovolného serveru spuštěného v prostředí sysplex.
• Musí se lišit od názvu buňky libovolného serveru spuštěného v jiném prostředí monoplex, které je připojeno k prostředí sysplex.

V případě serverů s duplicitními názvy buněk v prostředí GRS produkt WebSphere Application Server nedokáže rozlišovat mezi buňkou prostředí sysplex a buňkou prostředí monoplex a oba servery považuje za součást stejné buňky. Toto nepřesné přidružení buňky obvykle způsobí nepředvídatelné výsledky zpracování.gotcha

Určuje krátký název serveru. Tento název musí být v rámci buňky jedinečný. Toto pole se zobrazuje pouze v případě platformy z/OS. Krátký název je také výchozím názvem úlohy platformy z/OS a identifikuje server v nativních modulech operačního systému, jako jsou správce zátěže (WLM), správce automatického restartování, SAF (například RACF) a řízení spuštěných úloh.

Toto pole je volitelné a zobrazuje se pouze v případě, že pracujete v systému z/OS. Nezadáte-li pro pole krátkého názvu hodnotu, bude pro krátký název použita výchozí hodnota BBOSnnn, kde nnn je první volné číslo v rámci buňky, které lze použít pro vytvoření jedinečného krátkého názvu. Pokud jsou například výchozí krátké názvy přiřazeny již ke dvěma dalším serverům v buňce, bude tomuto serveru přiřazen krátký název BBOS003, nezadáte-li krátký název při vytváření tohoto serveru. Po vytvoření aplikačního serveru můžete tento vygenerovaný krátký název změnit na název odpovídající vašim pravidlům pro pojmenovávání.

Jako výchozí hodnoty názvů úloh obslužného procesu a souvisejících úloh jsou použity tyto krátké názvy s přidaným písmenem S pro úlohy obsluhy a A pro související úlohy. Pokud musíte používat osmiznakové krátké názvy serverů, názvy úloh obslužného procesu a souvisejících úloh budou mít délku devět znaků. Proto je nutné aktualizovat argumenty příkazů pro spuštění v definicích procesů obsluhy a souvisejících procesů tak, aby používaly nový osmiznakový krátký název serveru. Postup při provádění této aktualizace naleznete v tématu "Převod sedmiznakového krátkého názvu serveru na osmiznakový".

Určuje generický krátký název serveru. Tento název musí být v rámci buňky jedinečný. Toto pole je volitelné a zobrazuje se pouze v případě platformy z/OS. Generický krátký název serveru je použit jako název přechodu klastru, pokud vytváříte neklastrovaný server, nebo jako krátký název klastru, pokud vytváříte klastrovaný server.

Nezadáte-li pro pole generického krátkého názvu hodnotu, bude pro generický krátký název použita výchozí hodnota BBOCnnn, kde nnn je první volné číslo v rámci buňky, které lze použít pro vytvoření jedinečného generického krátkého názvu. Pokud jsou například výchozí generické krátké názvy přiřazeny již ke třem dalším serverům v buňce, bude tomuto serveru přiřazen generický krátký název BBOC004, nezadáte-li generický krátký název při vytváření tohoto serveru.

Povolením této volby lze zkrátit dobu spouštění aplikačního serveru, protože dojde ke změně některých nastavení prostředí JVM, například zákaz ověřování struktury bytecode a snížení nákladů na kompilaci s použitím kompilátoru JIT (just-in-time). Nepovolujte toto nastavení na provozních serverech. Toto nastavení je k dispozici pouze na aplikačním serveru se spuštěnou buňkou s verzí 6.0 nebo novější.

Určuje, že mají být jako hodnoty při spouštění použity vlastnosti prostředí JVM -Xverify a -Xquickstart. Než vyberete tuto volbu, přidejte vlastnosti -Xverify a -Xquickstart jako generické argumenty do konfigurace JVM.

Vyberete-li tuto volbu, musíte uložit konfiguraci a restartovat server, aby se tyto změny konfigurace projevily.

Výchozím nastavení pro tuto volbu je hodnota false, která indikuje, že server nebude spuštěn v režimu vývoje. Nastavení této volby na hodnotu true určuje, že server je spuštěn v režimu vývoje s nastaveními, která zkracují dobu spouštění serveru.

Vyberete-li tuto volbu, bude server spouštěn ve více podprocesech. Tím se může zkrátit doba spouštění.

Určuje, že mají být komponenty serveru, služby a aplikace spouštěny souběžně, nikoli postupně.

Výchozím nastavení pro tuto volbu je hodnota true, která indikuje, že při spouštění serveru jsou komponenty serveru, služby a aplikace spouštěny s použitím více podprocesů. Nastavením této volby na hodnotu false určíte, že při spouštění serveru jsou komponenty serveru, služby a aplikace spouštěny v rámci jediného podprocesu, co může vést k delší době spouštění.

Pořadí, ve kterém jsou aplikace spouštěny, závisí na váhách, které jim přiřadíte. Aplikace se stejnou váhou budou spouštěny souběžně.

Chcete-li nastavit váhu aplikace, v administrativní konzole klepněte na volbu Aplikace > Typy aplikací > Podnikové aplikace WebSphere > název_aplikace > Chování při spuštění a poté zadejte vhodnou hodnotu do pole Pořadí spouštění. Čím důležitější je aplikace, tím nižší by měla být hodnota pořadí spouštění. Nejdůležitější aplikaci můžete například přidělit hodnotu pořadí spouštění 1 a druhé nejdůležitější aplikaci hodnotu 2. Dalším čtyřem aplikacím, které chcete spouštět souběžně, pak můžete přidělit hodnotu pořadí spouštění 3.

Tuto vlastnost vyberte, chcete-li spouštět komponenty serveru podle toho, kdy si je vyžádá aplikace běžící na serveru.

Je-li tato vlastnost vybrána, budou komponenty serveru spouštěny dynamicky podle potřeby. Není-li tato vlastnost vybrána, budou během procesu spouštění serveru spuštěny všechny komponenty serveru. Důsledkem vybrání této volby tudíž může být zkrácení doby spouštění a snížení využití paměti serverem, protože je během procesu spouštění spouštěno méně komponent.

Spouštění komponent v pořadí podle potřeby je nejefektivnější, pokud jsou všechny aplikace, které jsou implementovány na serveru, stejného typu. Použití této volby má například lepší účinek, jsou-li všechny aplikace webovými aplikacemi, které používají servlety a stránky JSP (JavaServer Pages). Tato volba je méně účinná, pokud aplikace používají servlety, soubory JSP a objekty EJB (Enterprise JavaBeans).

Předcházení potížím: Výchozím nastavením pro tuto volbu je nevybráno, čímž je zaručena kompatibilita s jinými produkty WebSphere. Před výběrem této volby ověřte, že tuto funkčnost podporují další produkty WebSphere spouštěné spolu s tímto produktem.gotcha

Určuje, že je aplikační server spuštěn v 64bitovém režimu. Toto nastavení je výchozí. Díky spouštění v 64bitovém režimu je k dispozici další virtuální paměť pro uživatelské aplikace. Toto pole se zobrazuje pouze v případě platformy z/OS.

Standardně je sada nástrojů pro přizpůsobení platformy WebSphere nastavena na spouštění všech aplikačních serverů v 64bitovém režimu. Sadu nástrojů pro přizpůsobení platformy WebSphere však můžete změnit tak, aby byly všechny aplikační servery spouštěny v 31bitovém režimu. Výběr tohoto nastavení můžete také zrušit pro určitou podmnožinu aplikačních serverů, pokud mají být v 31bitovém režimu spouštěny pouze určité aplikační servery.

Režimy, v nichž jsou spouštěny různé servery, na sobě nejsou vzájemně závislé. Proto lze některé servery spouštět v 64bitovém režimu a některé v 31bitovém režimu. Postupně byste však všechny své servery měli převést na spouštění v 64bitovém režimu, protože podpora serverů spouštěných v 31bitovém režimu je zamítnuta.

Určuje, zda server může být spuštěn v režimu Omezit nebo Povolit.

Režim Omezit je diagnostickým režimem, který lze použít k určení vhodnosti aplikace pro migraci. Tento režim určuje, zda je přistupováno k interním třídám aplikačního serveru. Použitím těchto interních tříd můžete zamezit úspěšnému fungování těchto aplikací v budoucích verzích. Režim Omezit však není určen k vyloučení obecného používání všech tříd, přestože se tyto třídy mohou měnit. Některé třídy, které se mohou měnit, nejsou omezeny, aby bylo umožněno správné fungování aplikačního serveru. Režim Omezit není určen k poskytování úplného oddělení mezi aplikaci a interními třídami aplikačního serveru. Nepoužívejte režim Omezit v běhovém prostředí, výsledky použijte pouze jako doporučení.

Výchozí hodnota pro tuto vlastnost je Povolit.

Určete, zda existuje jeden zavaděč tříd pro zavedení všech aplikací, nebo různé zavaděče tříd pro každou aplikaci.

Určuje, zda zavaděč tříd před implementací třídy provádí hledání v zavaděči nadřízené třídy nebo v zavaděči třídy aplikace. Standardní nastavení pro zavaděče tříd vývojové sady a zavaděče tříd produktu je Nadřízený jako první.

Toto pole se používá, pokud nastavíte pole Zásada zavaděče tříd na hodnotu Jeden.

Vyberete-li volbu Aplikace jako první, bude aplikace moci potlačit třídy obsažené v nadřízeném zavaděči tříd; tato akce však může způsobit výjimku ClassCastException nebo chyby sestavení, používáte-li potlačené i nepotlačené třídy.

Určuje ID procesu pro tento server v nativním operačním systému.

Tato vlastnost je určena jen pro čtení. Hodnota je automaticky generována systémem.

Určuje název buňky, v níž je spuštěn tento server.

Tato vlastnost je určena jen pro čtení.

Určuje název uzlu, v němž je spuštěn tento server.

Tato vlastnost je určena jen pro čtení.

Stav spuštění běhového prostředí pro tento server.

Tato vlastnost je určena jen pro čtení.

Tento odkaz v části Další vlastnosti slouží k zobrazení informací o produktu pro příslušnou instalaci produktu. Tyto informace zahrnují název produktu, ID, verzi, datum sestavení a úroveň sestavení.