Nastavení binárních souborů aplikace

Určuje adresář, do kterého je instalován soubor archivu podnikové aplikace (EAR). Toto nastavení Umístění je stejné jako pole Instalační adresář aplikace v průvodcích instalací a aktualizací aplikace.

Při výchozím nastavení je soubor EAR instalován do adresáře kořen_profilu/installedApps/název_buňky/název_aplikace.ear.

Volby nastavení zahrnují následující:

• Neurčujte hodnotu a ponechejte pole prázdné.

  Výchozí je hodnota ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky, kde proměnná ${APP_INSTALL_ROOT} určuje umístění kořen_profilu/installedApps. K řetězci ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky bude připojen adresář s názvem souboru EAR instalované aplikace. Pokud tedy nezadáte adresář, bude při výchozím nastavení soubor EAR instalován do adresáře kořen_profilu/installedApps/název_buňky/název_aplikace.ear.

• Určete adresář.

  Zadáte-li adresář, bude aplikace instalována do adresáře určená_cesta/název_aplikace.ear. K cestě zadané v rámci volby Instalační adresář aplikace při instalaci aplikace bude připojen adresář s názvem souboru EAR instalované aplikace. Pokud jste například v počítačích se systémem Windows instalovali soubor Clock.ear a určili cestu C:/myapps, bude aplikace instalována do adresáře myapps/Clock.ear. Proměnná ${APP_INSTALL_ROOT} bude nastavena na určenou cestu.

• Jako počáteční instalaci aplikace zadejte proměnnou ${APP_INSTALL_ROOT}/${CELL}.

  Máte-li v úmyslu exportovat aplikaci z jedné buňky a později exportovanou aplikaci instalovat v jiné buňce, zadejte jako počáteční instalaci aplikace proměnnou ${CELL}. Pro toto nastavení můžete zadat například proměnnou ${APP_INSTALL_ROOT}/${CELL}. Při exportování aplikace je vytvořen rozšířený soubor EAR obsahující aplikaci a příslušnou konfiguraci implementace. Konfigurace implementace zachovává název buňky počáteční instalace v cílovém adresáři, nezadáte-li proměnnou ${CELL}. Zadáním proměnné ${CELL} lze zajistit, že pro cílový adresář bude použit aktuální název buňky, nikoli původní název buňky.

  Důležité: Pokud není zadán instalační adresář při instalaci aplikace s konfigurací s jedním serverem, bude aplikace instalována do adresáře ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky. Po nastavení serveru jako součásti konfigurace s více servery (pomocí obslužného programu addNode) se název buňky nové konfigurace stane názvem buňky uzlu správce implementace. Pokud se u obslužného programu addNode použije volba -includeapps, budou všechny aplikace nainstalované před operací addNode nadále používat instalační adresář ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky. Pokud však jde o aplikaci, která byla instalována po přidání serveru do konfigurace sítě, bude používat výchozí instalační adresář ${APP_INSTALL_ROOT}/název_síťové_buňky. Chcete-li při spuštění operace addNode přesunout aplikaci do umístění ${APP_INSTALL_ROOT}/síťový_název_buňky, zadejte během instalace instalační adresář explicitně jako ${APP_INSTALL_ROOT}/${CELL}. V takovém případě lze soubory aplikace vždy najít v adresáři ${APP_INSTALL_ROOT}/aktuální_název_buňky.
• Pokud byla aplikace exportována a chcete exportovaný soubor EAR instalovat v jiné buňce nebo umístění, zadejte umístění ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky/název_aplikace.ear, pokud jste pro počáteční instalaci nezadali proměnnou ${APP_INSTALL_ROOT}/${CELL}.

  Exportovaný soubor EAR je rozšířený soubor EAR obsahující aplikaci a příslušnou konfiguraci implementace. V konfiguraci implementace je zachována hodnota volby Instalační adresář aplikace, která byla použita pro předchozí instalaci aplikace. Nezadáte-li jinou hodnotu, bude rozšířený soubor EAR instalován do stejného adresáře jako pro předchozí instalaci.

  Pokud jste během počáteční instalace nezadali proměnnou ${CELL}, bude pro konfiguraci implementace použit název buňky počáteční instalace v cílovém adresáři. Provádíte-li instalaci v jiné buňce, zadejte umístění ${APP_INSTALL_ROOT}/název_buňky/název_aplikace.ear, kde parametr název_buňky představuje název buňky, do níž chcete rozšířený soubor EAR instalovat. Nezadáte-li aktuální název buňky, bude původním názvem buňky hodnota parametru název_buňky i v případě instalace rozšířeného souboru EAR v buňce s jiným názvem.

• Zadejte absolutní cestu nebo použijte proměnnou pro mapování cesty.

  Můžete použít absolutní cestu nebo proměnnou pro mapování cesty, například ${MY_APPS}. Proměnnou pro mapování cesty lze použít ve kterékoli instalaci.

  Proměnná pro mapování cesty je potřebná především při instalaci aplikace do klastru se členy v heterogenních uzlech, protože v takových případech nemusí existovat jediný způsob zadání absolutní cesty. Proměnná pro mapování cesty může obsahovat i proměnnou ${CELL} produktu WebSphere Application Server, která určuje název aktuální buňky, například ${MY_APP}/${CELL}. Proměnné produktu WebSphere Application Server lze definovat na stránce Proměnné platformy WebSphere, který lze zobrazit klepnutím na volbu Prostředí > Proměnné platformy WebSphere v administrativní konzole.

  Předcházení potížím: V prostředí s distribuovaným operačním systémem začíná rozsah proměnné pathmap u rozsahu na úrovni agenta uzlu, nikoli u rozsahu na úrovni serveru. Pokud není proměnná nalezena v rozsahu na úrovni agenta uzlu, vyhledává se v rozsahu na úrovni uzlu a nakonec v rozsahu na úrovni buňky. gotcha

Určuje, zda má aplikační server používat vazbu, rozšíření a deskriptory implementace obsažené v dokumentu implementace aplikace, tj. v souboru deployment.xml (výchozí název), nebo v souboru EAR.

Výchozí hodnota (false) určuje, že mají být používány deskriptory implementace, rozšíření a vazby umístěné v souboru deployment.xml. Chcete-li používat deskriptory implementace, rozšíření a vazby umístěné v souboru EAR, povolte toto nastavení (hodnota true).

Toto nastavení Použít konfigurační informace v binárním tvaru je stejné jako pole Použít binární konfiguraci v průvodcích instalací a aktualizací aplikace. Toto nastavení vybírejte pouze pro aplikace instalované v cílech implementace verze 6.x nebo novější.

Určuje, zda produkt během instalace rozbaluje binární soubory aplikace v umístění instalace a během odinstalace odstraňuje binární soubory aplikace. Výchozím nastavením je povolené distribuování aplikace. Binární soubory aplikace jsou rozbalovány do určeného adresáře.

V instalacích s více servery budou binární soubory odstraněny po odinstalaci, uložení změn konfigurace a synchronizaci změn.

Pokud tuto volbu zakážete, musíte zkontrolovat, zda lze binární soubory aplikace správně rozbalit do cílových adresářů ve všech uzlech, v nichž bude aplikace běžet.

Toto nastavení Povolit distribuci, rozšíření a vyčištění binárního kódu po odinstalování je stejné jako pole Distribuovat aplikaci v průvodcích instalací a aktualizací aplikace.

Určuje přístupová oprávnění pro binární soubory instalovaných aplikací rozbalované do určeného adresáře.

Chcete-li určit oprávnění k souboru, musí být povolena volba Povolit distribuci, rozšíření a vyčištění binárního kódu po odinstalování.

Oprávnění k souboru lze zadat v textovém poli. Některá z běžných oprávnění k souborům lze také nastavit výběrem ze seznamu s možností výběru více položek. Oprávnění k souborům vybraná v seznamu přepíší oprávnění k souborům zadaná v textovém poli.

V seznamu lze nastavit jeden či více z následujících řetězců oprávnění k souborům. Při výběru více voleb bude vytvořena kombinace řetězců oprávnění k souborům.

vzorek_názvu_souboru=oprávnění#vzorek_názvu_souboru=oprávnění

kde vzorek_názvu_souboru je regulární výraz sloužící jako filtr názvů souborů (například .*\\.jsp pro všechny soubory JSP), oprávnění poskytuje seznamy řízení přístupu k souborům (ACL) a znak # je oddělovač více položek vzorek_názvů_souborů a oprávnění. Pokud je znak # použit v řetězci vzorek_názvů_souborů, použijte zápis \#.

Pokud vzorky názvů souborů a oprávnění k souboru v řetězci odpovídají identifikátoru URI (Uniform Resource Identifier) v rámci aplikace, použije produkt pro soubor nejpřísnější použitelná oprávnění. Příklad: V případě řetězce oprávnění k souboru .*\\.jsp=775#a.*\\.jsp=754 bude mít soubor abc.jsp oprávnění k souboru 754.

Doporučené postupy: Pomocí regulárního výrazu odpovídajícího vzorku souboru je porovnán celý řetězec identifikátoru URI se zadaným vzorkem oprávnění k souboru. Je třeba zadat přesnější porovnávací vzory pomocí regulárních výrazů, jak jsou definovány rozhraním API pro programování v jazyce Java. Předpokládejme například, že se během operace zpracování oprávnění k souboru zpracovávají následující identifikátory adresářů a souborů:best-practices

Výsledky odpovídající vzorku souborů jsou následující:

• Vzorku MyWarModule.war neodpovídají žádné identifikátory URI.
• Vzorku .*MyWarModule.war.* odpovídají všechny identifikátory URI.
• Vzorku .*MyWarModule.war$ odpovídá pouze identifikátor URI 1.
• Vzorku .*\\.jsp=755 odpovídá pouze identifikátor URI 2.
• Vzorku .*META-INF.* odpovídají identifikátory URI 3 a 6.
• Vzorku .*MyWarModule.war/.*/.*\.class odpovídají identifikátory URI 4 a 5.

/opt/WebSphere/profiles/AppSrv01/installedApps/MyCell/MyApp.ear/MyWarModule.war/MyJsp.jsp

.*MyApp.ear$=755#.*\.jsp=644

Doporučené postupy: Bez ohledu na operační systém vždy používejte jako oddělovač cest k souborů, ve vzorcích souborů lomítko (/).best-practices

Oprávnění pro čtení souboru nelze na platformách Windows odebrat. V případě používání bitů oprávnění typu POSIX je pro soubor jako bit s významem s možností čtení použito oprávnění 4, jako bit s významem s možností zápisu oprávnění 2 a jako bit s významem s možností spouštění oprávnění 1. Na platformě Windows lze tedy pro soubor nastavit pouze oprávnění 5 nebo 7. Kromě toho jsou pro typ POSIX k dispozici oprávnění user (uživatel), group (skupina) a world (všichni). Na platformách Windows lze pro soubor nastavit pouze oprávnění typu user (uživatel). Bity oprávnění group (skupina) a world (všichni) jsou ignorovány.

Přístupová oprávnění určená v této části odpovídají úrovni aplikace. V konfiguraci na úrovni uzlu můžete rovněž určit přístupová oprávnění pro binární soubory aplikací. Oprávnění k souboru na úrovni uzlu určují maximální (nejméně striktní) oprávnění, která lze udělit binárním souborům aplikací. Přístupová oprávnění určená v této části na úrovni aplikace musí být stejná nebo striktnější než oprávnění určená na úrovni uzlu.

Toto nastavení je stejné jako pole Oprávnění k souboru v průvodcích instalací a aktualizací aplikace.

Tato volba určuje neupravovatelný řetězec, který identifikuje verzi sestavení aplikace.