Tato stránka slouží k vytváření a správě konfigurací, které nechají každý počítač hostitele předstírat více počítačů hostitelů. Tato konfigurace je známá pod názvem virtuální hostitelé.
Chcete-li zobrazit tuto stránku administrativní konzoly, klepněte na volbu .
Každý virtuální hostitel má logické jméno (které definujete v tomto panelu) a je znám díky seznamu jednoho nebo více aliasů systému DNS (Domain Name System). Alias systému DNS je název a číslo portu hostitele protokolu TCP/IP, používané v žádosti o servlet, například yourHostName:80. (Port 80 je výchozí.)
Klepnutím na existujícího virtuálního hostitele nebo přidáním nového virtuálního hostitele definujte jedno nebo více přidružení aliasů.
Při vydání žádosti o servlet je název a číslo portu serveru zadané do prohlížeče porovnáno se seznamem všech známých aliasů za účelem nalezení správného virtuálního hostitele pro obsluhu servletu. Pokud nebude nalezena shoda, bude prohlížeči vrácena chyba.
Profil aplikačního serveru poskytuje výchozího virtuálního hostitele s běžnými aliasy, jako je adresa IP (Internet Protocol), krátký název hostitele DNS a úplný název hostitele DNS. Alias tvoří první část cesty pro přístup k prostředku, například k servletu.
Například hodnota localhost:80 v požadavku http://localhost:80/myServlet představuje alias.
Virtuální hostitel není přidružen ke konkrétnímu profilu nebo uzlu (počítači), ale je přidružen ke konkrétnímu serveru. Je to konfigurace, nikoli "živý objekt". Můžete vytvořit virtuálního hostitele, ale nemůžete jej spustit či zastavit.
Pro mnoho uživatelů není vytváření virtuálních hostitelů potřebné, protože je k dispozici hostitel default_host, který dostačuje.
Přidáním názvu hostitele a adresy IP lokálního počítače do tabulky aliasu umožníte vzdálenému uživateli přistupovat k administrativní konzole.
Prostředky přidružené k jednomu virtuálnímu hostiteli nemohou sdílet data s prostředky přidruženými k jinému virtuálnímu hostiteli, a to ani v případě, že virtuální hostitelé sdílejí stejný fyzický počítač.
Určuje logický název pro konfigurování webových aplikací pro určitý název hostitele. Pro většinu jednoduchých konfigurací postačuje výchozí virtuální hostitel.
Virtuální hostitelé umožňují izolovat a nezávisle spravovat více sad prostředků ve stejném fyzickém počítači. Rozhodněte, zda potřebujete alias virtuálního hostitele pro každý port přidružený ke kanálu transportu HTTP nebo s transportem HTTP. Musí existovat alias virtuálního hostitele odpovídající každému portu, který je použit kanálem transportu HTTP nebo transportem HTTP. Každému webovému kontejneru je přidružen jeden kanál transportu HTTP nebo transport HTTP a na každém aplikačním serveru je jeden webový kontejner.
Při vytvoření je pro virtuálního hostitele vytvořena výchozí sada 90 položek typu MIME.